INDIVIDUÁLNÍ VÝCHOVNÝ PROGRAM

Třetí stupeň představuje společné sestavení Individuálního výchovného programu (řešeno je buď v rámci školy mezi pracovníky školy, žákem a jeho zákonnými zástupci nebo je již řešeno ve spolupráci s dalšími přizvanými odborníky. Před nastavením IVýP, tak může být svolána např. výchovná komise).

Individuální výchovný program je forma spolupráce mezi školou, žákem, zákonným zástupcem, případně další zúčastněnou stranou, při řešení rizikového chování žáka. Cílem Individuálního výchovného programu je odstranit rizikové chování žáka a předejít tak důsledkům z tohoto chování, prostřednictvím hledání a stanovení optimálního řešení a plánování společného postupu, který povede k naplňování potřeb dítěte a zlepšení situace rodiny.

Vzhledem ke skutečnosti, že předchozí stupně nápravy, jako je rozhovor se žákem a rozhovor se zákonným zástupce, nevedly ke zlepšení situace a chování žáka, je třeba využít spolupráce s orgánem sociálně právní ochrany dětí. V tomto stupni postupu řešení se již jedná o spolupráci na bázi závazku, tudíž jsou jednotlivé strany zavázány pravidla vzájemné dohody dodržovat.

Individuální výchovný program nabízí prostor pro vzájemný dialog a možnost vyhledat a nastavit vhodnou podporu pro žáka/zákonného zástupce k získání potřebných kompetencí směřujících k odstranění rizikového chování. Dochází ke zvýšení kontroly a tlaku na změnu, a to nejen v případě žáka, ale v určité míře u všech zúčastněných.

Základní podnětné kroky pro vedení úvodního setkání, získání podkladů pro IVýP:

  • Pojmenování nežádoucího chování žáka.
  • Pojmenování dosavadních důsledků tohoto chování.
  • Hledání „slabých míst“, která by toto chování mohla podněcovat.
  • Definování žádoucího chování.
  • Motivování žáka/zákonných zástupců k žádoucímu chování.
  • Stanovení úkolů.
  • Stanovení potřebné podpory.
  • Stanovení frekvence a způsobu kontroly.
  • Definování dalších postupů a případných opatření při nedosažení žádoucích změn.

Setkání se se žákem a zákonným zástupcem probíhá v třech časových horizontech, a to při úvodním setkání, kde se nastavují pravidla a parametry spolupráce, při kontrolním setkání, v rámci kterého se vyhodnocuje efektivita individuálního výchovného programu a závěrečného setkání, kdy se závěrečně zhodnotí naplnění očekávaných výsledků.

Účastníky setkání k sestavení individuálního výchovného programu může tvořit škola, žák, zákonní zástupci, orgán sociálně právní ochrany dětí, sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi, středisko výchovné péče, pediatr, aj.

Individuální výchovný plán lze využít nejen při rizikovém chování žáka, ale i v situacích, ve kterých neleží příčina problému na straně žáka, a je třeba např. větší zapojení rodiny při uspokojování potřeb dítěte a při jeho vzdělávání.


Vzory dokumentů vychází z Metodického doporučení MŠMT pro práci s Individuálním výchovným programem v rámci řešení rizikového chování žáků, č.j.MSMT-43301/2013.